Obrazem: Ohlédnutí za Mezinárodním hudebním festivalem Kutná Hora 2016

Nedělním koncertem s názvem Piano Extravaganza vyvrcholil 12. června devátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Kutná Hora. Programový ředitel Jiří Bárta připravil i letos posluchačům hudební hody. Celkem deset koncertů během devíti večerů nabídlo emoce i meditativní ztišení a vysloužilo si vřelé přijetí nejen milovníků klasické hudby.

.
Úvod devátého ročníku festivalu  obstaralo tradiční sobotní preludium při svíčkách ve zcela zaplněné kapli Božího. Na programu byla díla Antonína Dvořáka, Johanna N. Hummela a Hanse Krásy.
V neděli 5. června následoval zahajovací koncert v chrámu svaté Barbory. V prostorách gotické katedrály čekalo na posluchače nejprve Trio pro housle, violoncello a klavír, č.1, op. 32 Antona Arenského, jehož provedení se bravurně chopili Terezie Fialová, Jiří Bárta a Jan Mrázek. Následovala Sonáta pro klarinet a klavír, op. 28 Mieczysława Weinberga ve virtuózním podání dua Michel Raison a Konstantin Lifschitz. Program zahajovacího večera vyvrcholil po přestávce Kvartetem pro klavír, housle, violu a violoncello č. 2, Es dur, op. 87 Antonína, za nějž sklidili zasloužené ovace Chloë Hanslip, Jakub Fišer, Lukáš Polák a britský klavírista Hamish Milne.
V pondělí zněla chrámem sv. Barbory komorní hudba tří autorů. Jako první přišel na řadu Mozartův Kvartet pro klavír, housle, violu a violoncello Es dur, K 493 v podání Konstantina Lifschitze, Chloë Hanslip, Karla Untermüllera a Jiřího Bárty, následovala Sonáta pro housle a klavír, č. 1, op. 12 Ludwiga van Beethovena a večerní program uzavřel Kvintet pro klarinet, lesní roh, housle, violoncello a klavír, op. 42, ve kterém své interpretační mistrovství předvedli Michel Raison, Kateřina Javůrková, Jan Mráček, Lukáš Polák a Hamish Milne.
7. června se festivalové dění přesunulo do refektáře bývalé Jezuitské koleje, dnes sídla Galerie Středočeského kraje. Na posluchače čekala nejen dvě klavírní tria Dmitrije Šostakoviče, ale zejména výbušné provedení Kvartetu pro housle, violu, violoncello a klavír letos sedmdesátiletého Pēterise Vaskse. Odměnou interpretům za strhující prezentaci díla současného litevského skladatele byly dlouhotrvající ovace vestoje. Čtvrtý festivalový den si jistě zaslouží zvláštní článek, mnohem erudovaněji, než bych dokázal já, ho ovšem napsal pro Harmonii hudební publicista Jan Hocek. Já tedy využiji situace a doporučím vám k přečtení jeho recenzi.
Ve středu a ve čtvrtek se program festivalu dostal do ambientnější polohy. Nejprve Český filharmonický sbor Brno s dirigentem Petrem Fialou, sólisty Pavlínou Švestkovou, Marií Vrbovou, Tomášem Badurou a varhaníkem Martinem Jakubíčkem provedl v kostele sv. Jakuba dílo Jacobuse Gallus-Handla Lamentace pro 2 komorní sbory, následovala Moteta Antona Brucknera a vlastní skladba dirigenta a sbormistra Petra Fialy Gratia Musa tibi. Ve čtvrtek se posluchači vrátili letos naposledy do kaple Božího Těla, kde jim dílo Johanna Sebastiana Bacha Gambensonaten 1 – 3, BWV 1027 – 1029 „servírovali“ violoncellista Jiří Bárta a klavírista Konstantin Lifschitz, který tentokráte usedl za klaviaturu cembala.
Na pátek připravila festivalová dramaturgie koncerty hned dva, v půl osmé večer se pro letošek rozloučili s Jezuitskou kolejí Chloë Hanslip, Konstantin Lifschitz, Michel Raison, Kateřina Javůrková, Jan Mráček, Karel Untermüller, Lukáš Polák a Hamish Milne provedením děl W. A. Mozarta, L. van Beethovena a Ernö Dohnányiho. Úderem desáté hodiny poté v rámci Noci kostelů představilo ve sv. Jakubu Škampovo  kvarteto dílo Josepha Haydna: Sedm posledních slov Vykupitelových na kříži, duchovního slova se ujal kutnohorský arciděkan Jan Uhlíř.
Devátý ročník festivalu vyvrcholil o víkendu dvěma ojedinělými koncerty. Sobota přivedla na podium v chrámu sv. Barbory vynikající Ivu Bittovou, která nejprve nabídla přítomným, za doprovodu Škampova kvarteta, Moravskou lidovou poezii v písních Leoše Janáčka a následně excelovala v Schӧnbergově Měsíčním pierotovi (Pierrot Lunaire, op. 21) pod dirigentskou taktovkou Tomáše Hály za doprovodu flétnisty Oto Reipricha, Michela Raisona, Chloë Hanslip, Karla Untermüllera, Jiřího Bárty a Konstantina Lifschitze.
Definitivní tečku za letošním festivalem udělala nedělní Piano Extravaganza, znovu v svatobarborské katedrále. Z pódia zněl výběr klavírních skladeb, koncerty pro jednu, dvě, tři a nakonec osm rukou doplnilo Andante a Variace B dur pro 2 klavíry, 2 violoncella a lesní roh WoO 10 Roberta Schumanna. Kromě klavíristů Terezie Fialové, Hamishe Milna, Konstantina Lifschitze, hornistky Kateřiny Javůrkové a violoncellistů Lukáše Poláka a Jiřího Bárty, se publiku představila také dcera posledně jmenovaného Ayla ve Smetanově osmiručním Rondu pro dva klavíry a suverénně přesvědčila přítomné, že v rodu Bártů vyrůstá české hudbě nová vynikající klavíristka.
Devátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Kutná Hora přinesl do města stříbra v devíti dnech deset vynikajících koncertů. Svěží hudební dramaturgii programového ředitele Jiřího Bárty sekundovaly vynikající výkony interpretů, ať již těch, kteří provázejí festival od samého počátku či těch, kteří letos zažili svoji kutnohorskou premiéru. Kdo u toho byl, jistě má slova potvrdí… a ten, kdo to letos nestihl si může v diáři vyhradit čas na počátku příštího léta, kdy se budeme těšit na jubilejní, X. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Kutná Hora!

Jan Šmok

 


.